Myš domácí

Je to domácí škůdce a je jedním z významných modelových organismů a laboratorních živočichů. Přesto je často chován i jako domácí mazlíček.

Myš domácí se přizpůsobila životu v lidské společnosti tak dokonale, že jí například v chladném prostředí naroste podstatně delší a hustší srst. Dokáže žít a dokonce odchovat mláďata i v chladicím boxu. Srst je tedy hodně teplá a hustá, vydává charakteristický zápach. Členové téže kolonie si při péči o srst vzájemně pomáhají. Myš domácí má výborný sluch, ale za to špatný zrak (předměty pozná pouze z blízka).

Myš domácí je převážně noční zvíře, které se za potravou vydává za soumraku nebo v noci. Většinou se spoléhá na vynikající sluch a čich. Její zrak totiž není nijak vynikající, myš domácí vidí i za denního světla velmi špatně. Podle dosud provedených pokusů se zdá, že ostře vidí předměty jen do vzdálenosti pěti centimetrů. Myš domácí je neobyčejně pohyblivé a obratné zvíře, které dokáže snadno běhat i po stěnách. Je společenským tvorem, žije ve volných koloniích s jedním dominantním samcem, který slouží jakož to “vůdce”.

Pokud si myš domácí pořídíme jako domácího mazlíčka, staráme se o ní, jako o ostatní hlodavce. Zajistíme dostatek čisté vody, kterou nezapomeneme často měnit. Jako krmení postačí směs ze zverimexu a jídelníček našemu mazlíkovi můžeme zpříjemnit kousky ovoce, nebo zeleniny. Nezapomínáme na to, že se jedná o aktivní zvířátko, které se dokáže prokousat téměř čímkoliv, klece se dnem z plastu, jsou k chovu nedostatečné.