Sklípkan

Nejčastěji chovaným a pro začátečníky doporučovaným druhem pavouka je sklípkan rodu Brachypelma.

Tito pavouci velikosti lidské dlaně jsou jen těžko přehlédnutelní. Kromě tělesných proporcí vynikají chlupatým tělem, velkými klepítky, makadly a dalšími čtyřmi páry ochlupených nohou. Jejich chov má jednu výhodu – člověka kousnou jen velmi výjimečně. Prakticky jen tehdy, když se cítí v ohrožení nebo je s nimi špatně nakládáno. Jinými slovy, sklípkani Brachypelma jsou vlastně celkem mírumilovní tvorové.

Tito pavouci jsou na prostor nenároční tvorové. Ideální je skleněné terárium nahoře opatřené mřížkou, které zajišťuje dostatečné větrání a znemožňuje útěk pavouka. Doporučované rozměry terária, např. pro větší pozemní druhy, jsou 40 x 40 x 30 cm.

Sklípkan je predátor. Potřebuje tak živou kořist. Jeho potravu není nijak náročné sehnat. Mladší sklípkani se živí převážně hmyzem, který jim nastříhejme na menší části. Už dospělé jedince můžeme nakrmit myšmi, stejně jako hmyzem. Jak často sklípkany krmit záleží na potravě, jakou mu dáváme. Pokud hmyz, tak jednou týdně, pokud myši, stačí jednou za měsíc. Vždy ale zkontrolujme, jestli sklípkan svou potravu snědl a jestli mu například nějaký hmyz neutekl. Pokud ano, přeživší kořist vyndejme. Jeho misku s vodou udržujme stále čistou.

Není to zvíře vhodné k mazlení. Můžeme ho přivyknout na náš kontakt, ale není to pro něj potěšení, jako třeba pro jiná zvířata. Kontakt s námi ho stresuje. Raději sklípkana pozorujme, než si s ním hrajme. Do ruky ho tedy neberme pokud nemusíme. Je to noční tvor. Nevyrušujme ho během dne, pokud to není nezbytně nutné.

Jeho kůže neroste zároveň s ním a při svém růstu ji tak musí vyměňovat. Pro tu příležitost si sám vyrobí takzvané pavučinové lůžko, kam se při svlékání uchýlí. Pro nás to znamená pouze větší opatrnost. Sklípkan je v tuto dobu obzvlášť zranitelný.

Každý z pavouků má ve svých kusadlech jed, který používá nejen proti kořisti, ale také na svou obranu. A sklípkan není výjimkou. Problém je, že zatímco kousanec od běžného pavouka většinou ani nezaznamenáme, u sklípkana by mohlo znamenat vážný problém. Sklípkan nemá agresivní povahu. Nekousne vás jen tak, ani pokud se lehce vystraší. První obranou reakcí sklípkana je útěk a snaha se schovat. Pokud útěk pro sklípkana není možný, zaujme zastrašovací postoj a začne klepat nohama o zem. To už je pro nás varování, že se cítí ve velkém ohrožení. Až když zastrašování nezabere, se sklípkan uchyluje ke kousnutí. Pokud nás kousne, okamžitě vyhledejme lékařskou pomoc. Zdravého člověka sice sklípkanův jed na životě neohrozí, ale může mu vážně poškodit vnitřní orgány a nervovou soustavu. Pokud ale budeme reagovat na jeho chování, není důvod se obávat.