Sibiřský husky

Sibiřský husky je tažný pes, známý již od nejstarších dob. Je to věrný a vstřícný kamarád a rád si hraje s dětmi.

Popis
Jde o plemeno pracovních psů. Husky je pes střední velikosti, s krásnou stavbou těla a vynikající rychlostí pohybu. Tělesná konstituce je kompaktní. Kostra je pevná, svalstvo silně vyvinuté. Středně velká hlava má průměrně dlouhou čenichovou partii a nevýrazně vyznačený stop. Ocas je spuštěný, tvarem připomíná liščí chvost.

Pes má v kohoutku 53,5 až 60 cm. Fena má v kohoutku 50,5 až 56 cm.
U psů je váha v rozmezí 20,5 až 28 kg a u fen je váha v rozmezí 15,5 až 23 kg.
Srst je hustá, bohatá, středně dlouhá, s měkkou podsadou, která během línání celá vypadává.
Libovolné zbarvení, obvykle černé, šedé, červené, skvrnité, typická je maska světlé barvy.
Sibiřský husky je věrný a vstřícný kamarád, rád si hraje s dětmi. S člověkem se přátelí již od pradávna a vždy je ochotný mu při práci pomoci.
Nezbytně potřebuje velkou fyzickou zátěž.

FCI V. – Špicové a primitivní typy. Sekce 1 – Severští tažní psi.

 

Původ
Tažní psi, známí již od nejstarších dob, vyskytující se v různých oblastech. Stali se základem jednotlivých plemen severských psů. V severovýchodní Asii Čukčové chovali sibiřské tažné lajky, z nichž husky pocházejí. Jsou to silní, odolní tažní psi a vynikající pomocníci při lovu. V 19. století se husky dostali na Aljašku, kde sloužili jako základní dopravní prostředek. Za druhé světové války byli používáni pro pátrací a záchrannou službu. Oblíbené jsou také závody spřežení těchto psů.

 

Historie
Husky pochází ze Sibiře z okolí řeky Kolymy, kde ho vyšlechtili místní obyvatelé. Jeho posláním bylo táhnout saně a byl rovněž využíván k lovu. Jeho předkem je pravděpodobně lajka. Roku 1909 přivezli obchodníci s kožešinami na Aljašku několik původních sibiřských psů. Zde sklidili velký úspěch poté, co tito psi obsadili přední pozice v závodech psích spřežení. Jejich popularita pak nadále rostla. Plemeno bylo oficiálně uznáno roku 1930. Sibiřský husky byl také využíván v záchranných týmech během 2. světové války. Tento vytrvalý, silný a rychlý běžec je dnes velmi oblíben především v Kanadě a USA. V dnešní době se využívá na závody psích spřežení nebo jako psí kamarád v aktivních rodinách.

 

Povaha a využití
Povaha sibiřského huskyho je milá a přátelská. Má rád lidi i děti. Je pozorný, důstojný a nezávislý. K lidem se chová vyloženě vlídně, nesmí projevovat žádnou formu agresivity. Zcela postrádá jakékoliv vlastnosti hlídacího psa, málokdy se projevuje štěkáním, ale spíše vytím. Husky je od přírody lovec, jeho silný lovecký pud nelze odnaučit. Má skvěle zachované přirozené instinkty. Je samostatný a svobodomyslný. Protože je to smečkový pes, špatně snáší samotu. Využívá se v zápřahu. I bez tréninku je schopen táhnout saně, velí mu to jeho instinkt. Skvěle se uplatní při skijöringu, bikejöringu, dogtrekkingu či canicrossu. Velmi rád s vámi bude také běhat u kola. S huskym můžete dělat i aglility, flyball či frisbee.

 

Péče
Sibiřský husky je plemeno, které se hodí pouze pro aktivní lidi. Potřebuje velké množství pohybu. Pravidelná fyzická zátěž je pro něj nezbytná, jinak se může objevovat destruktivní chování (husky se snaží zabavit). Výchova huskyho je poměrně náročná. Jeho pán musí být trpělivý a důsledný. S výchovou se musí začít včas a musí být systematická a velmi důsledná. Fyzické tresty na huskyho nikdy nezkoušejte, musíte ho naopak odměňovat a umět ho správně motivovat. Dokonalé poslušnosti ale většinou nelze dosáhnout. Husky se nehodí do měst. Ideální je pro něj celoroční pobyt venku. Pokud se mu ale poskytne dostatečné velké množství pohybu, může se chovat i v bytě. Pro správný vývoj pokytněte huskymu kvalitní krmivo. Srst huskyho nevyžaduje zvláštní péči. Jen v době línání je nutné ho častěji kartáčovat. Sibiřský husky se řadí mezi vitální a zdravá plemena.