Německá doga

Německá doga je německé národní psí plemeno. Dožívá se průměrně 6-8 let, a i když se dříve řadila mezi pracovní plemena, dnes se chová spíše jako společník. Díky své velikosti ale určitě zastane i funkci hlídače domova.

Německé dogy pocházejí od dávnověkých moloských psů, kteří se dostali do Evropy v době vlády římského impéria, šířících se pro bojové a strážní služby. Ve středověku dogu používali k nahánění dobytka, pastvě býků, k lovu, ke štvanicím na divoká prasata i šelmy a hlavně na osobní ochranu. V 19.století se začalo s plemenným rozšiřováním tohoto psa. Plemeno se zformovalo křížením dogovitých psů ze severu a jihu Německa, možná jim byla přilita krev i grejchaundů. V roce 1863 na výstavě psů v Hamburku byly předvedeny dva druhy: ulmská a dánská doga, naposledy přiznány jako jedno plemeno. Standart a všeobecné označení byla vydána v roce 1876 u příležitosti výstavy psů v Berlíně.

Německá doga je nápadně velký, se silnou kostrou, přitom elegantní a ušlechtilý pes. Patří mezi nejsilnější psy. Hlava protáhlá a úzká, jemně modelovaná, tzv. „cihlového“ tvaru. Dnes již pouze nekupírované uši vysoko nasazené, přiléhající k lícím, visící, namířené dopředu. Krk dlouhý, suchý, krásně zvednutý. Hřbet krátký, silný a rovný, hrudník klenutý až k loktům, oválný, hluboký. Bedra krátká, méně vypouklá. Holeně dlouhé, mírně nakloněné v postavení. Ocas je vysoko posazený, tlustý u kořene a postupně se zužující.

Německá doga je ušlechtilý pes klidného a hrdého chování. Dogy bývají přátelské k lidem i ke zvířatům, pověstný je jejich výborný vztah k dětem. Ztělesňují v sobě ideální psí vlastnosti: fyzickou krásu s inteligenci, věrnost i odvahu. V rodině to je nadaný, věrný společník, oddaný svému pánu. Výborně se hodí k výcviku, strážné i hlídací služby. Chováme-li dogu v bytě, nutně si vyžaduje delší procházky.