Jezevčík

Někteří chovatelé, jako jsou myslivci, ho používají pro myslivost, avšak v současnosti se čím dál tím více chová jako domácí mazlíček a hlídač.

Podle typu srsti se jezevčíci dělí na hladkosrsté, dlouhosrsté a drsnosrsté. Hladkosrští jezevčíci se možná odštěpili ve 14. až 15. století od francouzských basetů a pinčů. Byli tedy pravděpodobně nejstaršími německými loveckými psy. Dlouhosrští jezevčíci, kteří vznikli křížením hladkosrstých jezevčíků se španěly, se objevili v 15. až 16. století. Drsnosrští jezevčíci vznikli na přelomu 17. a 18. století křížením hladkosrstých jezevčíků s kníračem a posledních sto let byli tito potomci kříženi ještě s Dandie dinmond teriérem. Roku 1888 byl v Německu založen „Klub milovníků jezevčíků“ a tehdy byl také přijat jejich první standard.

Jezevčíci jsou chováni po celém světě. Jezevčíci jsou silní, svalnatí psi, se značně protáhlým tělem a krátkýma nohama. Bez ohledu na krátkost svých končetin jezevčík nepůsobí neobratným dojmem.

Mají rádi dlouhé procházky. Jejich konstituce jim neumožňuje skákat po vertikální ose. Tento pohyb by mohl vést k poškození páteře, zvláště má-li pes nadváhu.